skotsko-na-kole-28

Skotsko na kole 2012 – pátý díl

16.9.2012, SUN, 69 mil, 9 m/h, 7.20 GBP jídlo

Hra na „šipkovanou“ pokračovala celým dnem. Ráno se mi tak nechce do toho mrholení, že vyrážím až před 10 h. Do DUNFERMLINE je to ještě pořádnej kus a celou dobu prší. V tom šíleným městě začínají zmatky, protože ztrácím svoje šipky, bloudím a pak bum ho! – jsem na dálnici! Sakra! Daří se mi vcelku rychle sjet, ale dosranej jsem byl pořádně. Konečně najíždím na ten slavnej most, o kterým tak básnila ta Skotka, a začíná lít a pochopitelně fučí tak…, no tak jak u moře!

Do EDINBURGHU dojíždím podle značek přes dvorky, průjezdy a uličky. Jsem v E. ale co jako teď? Míjím spoustu starých budov, které by asi stály za fotku, ale když já nejsem ten architekt a fotit jen tak, jako abych to měl? Na co? Potkávám i hrad a hradby a zámky a uzavírky a mrtě aut a lidí…, proč já jsem sem vůbec lezl?! Vytahuju kompas a podle něho jedu zhruba na jih. Shledávám se opět se šipkou, která mě sice vede víc na východ, než by bylo záhodno, ale v současném stavu je nějakej směr lepší než žádnej. Cestou mě jako na každé „šipkované“ čeká spousta úkolů k plnění – vynosit kolo po schodech, půl hodinu se schovávat pod stromy a tvářit se, že vůbec neprší, objíždět psy a zdravit kolemjdoucí. Myslím, že všechno plním jako správný pionýr a má pionýrská vedoucí by ze mě měla určitě radost. Nenudím se. V BONNYRIGGU ztrácím šipky, ale zase nacházím Tesco.

 

Šipku pak velice pracně hledám, ale pak se jí držím zuby nehty. Tahá mě to přes jakýsi krpály, pastviny, odnikud nikam, vůbec nemám tušení, kde jsem, protože většinu těch dědin nemám v mapě. Začínám toho mít tak akorát. Z ničeho nic stoupám. A dlouze! A kurva na západ! Proti tomu větru je to obtížný úkol! Vůbec to nejde, ale sedla dosahuju, to už zase pro změnu svítí slunko, ale zima mi dává pořádně zabrat. Očekávám sjezd, který se koná jen chvilečku, protože začíná útok na další sedlo! Hm, tak toto je fakt zajímavej úkaz. To už se nacházím na území tzv. Scotish Borders. Kopce jsou to interesantní. Slunko už zapadá a já mám před sebou sjezd v protivětru. Promrzám na kost a stavím přímo na boční cestě. Je to úkol jak ze „šipkované“ – postav stan, když nemáš cit v prstech. Nemůžu udržet kolík v ruce, obrna! Navlíkám na sebe většinu hader a kuchtím. Po 2 – 3 ne zcela přesvědčivých večeřích, kdy se má spokojenost pohybovala tak mezi 70 – 80%, jsem dnes již opět na 100%, je to výborný!!! Divnej den, hromada deště, ale ten závěr to zachránil. Zítra snad opět pořádná pustina.

skotsko-na-kole-24
Skotsko na kole

 

17.9.2012, MON, 79 mil, 10.4 m/h, jídlo 0 GBP

Hra na „šipkovanou“ mě dostala do problémů. Lehkovážně sleduji šipky až do KELSO, kdy se motám tu na sever tu na západ, prostě všude jinam, než bych chtěl, ale říkám si, že třeba v tom KELSO bude trať do NEWCASTELU nebo někam na jih. Bohužel se tak neděje, stezka pokračuje na severovýchod do Berwicku. Hm, tak to jsem teda moc dobře neudělal! Takže nezbývá než přestat dělat pičoviny, zase otevřít mapu, vytáhnout kompas a mazat na jih. Do KELSO jsem pochopitelně letěl s vítrem v zádech. Z K. do WOOLERU už to není takovej cvrkot, ale furt dobrý, kolo šlape jak hodinky. Vychází to tak blbě, že zítra do toho DARLINGTONU dojedu buď po ultra dlouhé etapě, nebo skončím těsně před. Na večer si dávám ještě 20 mil do ROTHBURY, ale chytá mě takovej slejvák, že jsem po hodině opět durch. Ale tak už kurva! Nebylo se absolutně kam schovat. Točím to do lesa, ale nám vodu, tak musím jít ještě na výpravu pro vodu. Jsem zmrzlej na kost, takže se historie se stavěním stanu opakuje. Ve zmrzlé ruce neudržíte kolík, nerozepnete zip ani kabelu, nic neukrojíte, protože neudržíte nůž v ruce, nejste schopni škrtnout zapalovačem, nezapnete knoflík u gatí, nerozvážete si boty, tu zmrzlou ruku nedokážete strčit do kapsy, protože se vám furt ohýbají prsty, nevysmrkáte se. Můžete se třeba stavět na hlavu, pičovat o 106, ale prostě to nepůjde. A ta ruka nerozmrzne za 10 minut. Tak hodinu, než je člověk schopnej tak na 50% fungovat. To samý se děje s prstama u noh, jen tam se cit vrací až hluboko po půlnoci. No ale čaj se daří, nějaký jídlo taky jakž takž. Takže zítra do toho DARLINGTONU, je to tak kurevská štreka, že to bude potřebovat skutečný sportovní výkon, ale tak ujel jsem už i víc, ne? Dobrá zpráva – nemá pršet!

skotsko-na-kole-26
Skotsko na kole

18.9.2012, 78 mil, 10.1 m/h, jídlo 1 GBP

Je třeba jednat! Oblíkám mokrý věci ze včerejška a pouštím to dolů do ROTHBURY. Ta dědina je ze všech stran obklopená kopci. Zase 14% navrch, ale říkám si, že to zmáknu teď na těch bočních cestách, hlavní tah A68 už bude hračka. Lopotím se a už od rána mě bolí pořádně nohy. V mezičasech jsem vždycky pomalejší, než jsem plánoval, do Darlingtonu dojedu fakt až večer. Kolem poledne jsem teprve na hlavním tahu a teprve tady začínají pořádný kopce! No tak to jsem nečekal! Když po zdolání prvního výstupu vidím silnici před sebou, jak naráží do horizontu, tak mě nohy začínají bolet ještě mnohem víc. A dolů a prásk zase skoro nejlehčí převod a tak furt a celej den! Myslím, že to nejhorší a nejdelší stoupání probíhá z CORBRIDGE. Nekonečnej kopec, pořád a pořád pokračuje! Když už vidím ceduli, že jsem nahoře a že motorkáři mají dávat bacha, aby se nezabili, lup a křup a dívám se, řetaz se válí na zemi! Prasknul! No totok kurva! Samotné zkrácení řetězu pro dojetí není nic složitýho, ale! Musíte mít takovýho kus drátku, kterej vám bude držet řetaz u sebe, jinak vám to bude furt padat a zblázníte se. Musíte dávat pozor, aby vám při oddělávání těch článků nevypadnul ten kolíček, jinak se zblázníte. Takže… Ten drátek nemám, musím to držet rukou. Ten kolíček mi vypadnul poprvé do trávy a už jsem ho nenašel. (Tohle je naprostej amatérismus, já vím!) Ten druhej mi vypadnul taktéž (jedině snad úplnej blbec si na to ani na podruhé nedá pozor!!), ale to už jsem měl kolo aspoň na plachtě, kde jsem ten kolíček našel. No abych to dlouho nerozmazával. Podařilo se to asi po necelé hodině. Do toho jsem opětovně zmoknul. Ale co, je to tam, jede to, tak palba dál. Rovinky se opět nekonají, dřu jak mezek až do toho DARLINGTONU, kde jsem kolem 18 h, ale totálně vyřízenej. Sláva se zrovna vrací z ryb, tak se podává pstruh a k tomu plznička. Asi tak 8 kousků na hlavu. :-) Spím vcelku dobře :-D

Skotsko na kole
Skotsko na kole

Konec zvonec! Další den je mi všelijak, všecko mě bolí a jsem ještě po ránu napranej. Končím, jedu vlakem do Boltonu. Vylézám z Boltonu z vlakáču a začíná pršet. Nic se nezměnilo, vše při starém, ach jo. Takže jak to celý dopadlo?

Vybavení. Stan je dobrej, vydrží i příští výpravu, nemám výhrad. Spacák už další cestu nevydrží, peří je pryč a jak navlhne, je v něm zima. Musí přijít náhradník. Boty jsem koupil nový, ty by měly vydržet. Vařič by měl fachčit i na dále, stejně tak ešus. Karimatku to chce pořádnou novou, ale nemám páru o tom, jakou pořídit. Ze všech, co jsem kdy měl, jsem byl zklamanej. Bunda by vydržet mohla, ale na nepromokavou už si jen tak hraje, takže inovovat by asi taky neškodilo. Potřebuju ale nepromokavý gatě a taky nějaký ty návleky na boty, ale opět nemám šajnu do čeho investovat.

Kolo. Vypadá všelijak, je to hliník, řidítka jsou dost vysoko, ale měnit nebudu. Zvykl jsem si a jiný už nechci. Musím akorát vyměnit obě kola a dalších pár věcí, jinak s tím kolem nejsou problémy. Je to „horák“, převody to má lehký, což je důležitý, posez mám „kochací“, což je taky dost důležitý, záda mě z toho snad nikdy nebolely, což je taky hlavní. Skoro 1.000 mil, průměr na den 55 mil.

Výdaje.

Za 5 GPB se dá žít. Náklady na jídlo byly přesně 2.7 GBP na den, což se mi moc nezdá (nějak strašně málo), ale asi je to tak. Takže můj plán žít příští rok z 5 eury na den na jídlo je reálnej. Celkový náklady na tento trip s vlakem a loďama byly něco přes 10 GBP na den, což je furt docela dobrý.

Spokojenost! Skotsko má co ukázat, pokud člověk hledá pustinu, samotu a drsný podmínky, dá se jen a jen doporučit. Silničky bez aut, voda téměř na každém kroku, kempů habaděj, spaní mimo kempy taky bez nějakých velkých problémů. Kempy většinou s pračkou a sušičkou, takže když jde do tuhýho, dá se tam vyprat a usušit. Cyklostezky jsou a jsou parádně značené, jen je dobrý se informovat o tom, kam vedou, aby si člověk zbytečně nezajel. Ale pokud ještě pojedu někam přes Anglii, určitě se těch stezek budu držet. Mají to suprově udělaný, škoda jich nevyužít.

Skotsko na kole
Skotsko na kole

Poděkování: Slávovi za pohostinnost, pivo a jídlo. Cyklopoutníkovi Jardovi a Michalovi za tipy ohledně Skotska. Philovi za část jízdy. Zdendovi jako hlavnímu informátorovi o časech ferry a počasí. Takže na jaře do toho asi fakt zase šlápneme!!!!!!!!!!! Do té doby zmar, bída a utrpení…

Autor: beggard
Foto: beggard (rajce.net)
Trasa: bikemap

1 komentář: „Skotsko na kole 2012 – pátý díl“

  1. Super jízda, ve Skotsku jsem byla zatím 3 krát. Busem, vlakem a taky trošku pěší turistiky. Kolo mě napadlo až po přečtení tohohle blogu. S trochou tréningu bych mohla příští rok vyrazit, ale asi to chce parťáka, pochopila jsem že není dobře člověku samotnému. Díky za inspiraci. Marke

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>