Loch Ness, Skotsko

Podivná událost na jezeře Loch Ness

Skotský folklór je plný příběhů o podivuhodných tvorech, žijících v řekách a temných jezerech. Často se v nich vyskytuje kelpie (vodní koník), které vábí neopatrné pocestné do hlubin jezer. Ale nejznámější je pověst o Lochnesské příšeře, neboli Nessie.

Pověst o lochnesské příšeře trvá staletí, dokonce sv. Kolumban v r. 565 podal zprávu, že vzácné zvíře zaútočilo na místní vesničany na pobřeží jezera. Do r. 1933, kdy byla otevřena nová silnice (A 82) podél severního pobřeží existovaly stovky zaručených pohledů na příšeru nebo příšery, a tak je dnes teorie, že jezero může skrývat celou kolonii kreatur.

A co může takové zvíře být? Je Nessie prehistorická příšera uvízlá po ustupujícím ledovci nebo vznikla ze zmrzlého zvířete roztaním v poslední době ledové? Někteří tvrdí, že zvíře mohlo přežít, uvězněno v jezeře v době, kdy bylo spojeno s mořem. Jezero je velice hluboké, jeho vody temné přítomnosti rašeliny a po stranách jsou hluboké trhliny Najít pravdu není lehké. A nebo je Nessie úplně vymyšlená, případně plovoucí kláda nebo něco připomínající plovoucího slona?

Jezero je po desetiletí zkoumáno vědci, podivíny, potápěči a různými technologiemi, včetně NASA počítačů. A dosud nemáme důkaz. Tak mějte kameru vždy po ruce!

Ale nejznámější skotský příběh je o příšeře v temném a hlubokém jezeře Loch Ness Používání výrazu „příšera“ (monster) je poměrně nové a má původ z článku, který 2. května r. 1933 otiskl Inverness Courier s titulkem „Podivná událost na jezeře Loch Ness“.

Článek podrobně popisuje výpověď paní Aldie Mackayové a jejího manžela: „Tvor se různě převaloval a potápěl celou minutu. Tělem připomínal velrybu, voda kolem něj vířila a pěnila jako ve velkém kotli.“

Příhodu převzal i londýnský tisk a ještě téhož roku došlo k dalším pozorováním včetně dobře známého setkání s příšerou na souši. Setkali se s ní 22. července r. 1933 manželé Spicerovi a Inverness Courier píše: „Bylo to příšerné a hnusné. Asi padesát yardů před sebou jsme viděli něco jako vlnící se krk, za nímž následovalo veliké, neohrabané tělo. Jeho délku odhaduji na 25 až 30 stop. Barva byla temná sloní šeď Trhavými pohyby se sunulo přes silnici, ale ve svahu jsme neviděli údy. I když jsme se k tomu tvoru rychle rozjeli, zmizel v jezeře, dřív než jsme k němu dojeli. Jsem střízlivý člověk, ale ochotně odpřísáhnu, že jsme viděli lochnesskou příšeru. Jsme přesvědčeni, že šlo jakéhosi pravěkého živočicha.“

Na to musel londýnský tisk nějak reagovat. V prosinci r.1933 vyslal list Daily Mail k jezeru Marmaduka Wetheralla, filmového režiséra a lovce velké zvěře. Během několika dnů objevil v pobřežním bahně stopy „charakteristické pro plazy“. Brzy se zjistilo, že jsou to stopy vycpané hroší nohy, možná napíchnuté na holi. Potom se v dubnu r.1934 objevila slavná fotografie „dlouhokrké obludy“, již údajně zachytil na film proslulý chirurg z Harley Street, plukovník Kenneth Wilson Tisk začal šílet a tato správa obletěla celý svět. Začal lov na lochnessku, který trvá i dnes.

V r.1994 devadesátiletý Wetherallův nevlastní syn Christian Spurling přiznal, že nejproslulejší fotka Nessie je ve skutečnosti podvrh, který s Wilsonovou pomocí připravil jeho nevlastní otec. Nicméně jsou lidé, kterým nikdo nevyvrátí, že Spurlingovo doznání je lež. Ironií osudu je, že výzkumník, který chirurgovu fotografii prohlásil za podvrh, v existenci příšery dodnes věří.

Ať již se jedná o podvrh, či nikoli, není pochyb o tom, že nejpodivnějším úkazem je bizarní miniprůmysl, který se kolem Loch Ness a jeho tajemného obyvatele vzkvétá už 70 let

Zdroj a foto answers.com.

Autor

Michal Ruš

Michal Ruš - fotograf, cestovatel a bytový architekt. Člověk milující architekturu, hravý a nápaditý design, zajímavé interiéry, moderní umění a černobílou fotografii. Nějaký čas jsem žil ve Skotsku a Walesu a hlavně Skotsko se stalo zemí mého srdce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>